5. Díl- Sebepoškozování aneb jak chutná vítězství
4. 5. 2008
Bill: „Fakt sis o nás tohle myslela?“
Já: „JO! A co sis myslel ty o nás?“
Bill: „Já a vlastně celej náš band máme STURM moc rádi. Hele, fakt se tvůj názor mění?!“
Já: „Jo, mění! Chceš to slyšet ještě jednou, nebo proč se furt tak blbě ptáš?“
Bill: „Promiň, nechtěl jsem tě naštvat…“
Tom: „Myslim, že se ti to povedlo!“
´Jess, na veřejnost pronikla zpráva o tom, že se sebepoškozuješ! Je to pravda?´
Podívala jsem se na Šimona a ten mi překvapenej pohled oplatil.
Já: „Kdo vám to proboha řekl?“
´Bylo to v jednom časopise…´
Moderátorka přede mě hodila BRAVO!
Frontmanka skupiny STURM trpí sebepoškozováním! Drb- nebo pravda? Víme víc!
Začala jsem číst. Moderátorka mezitím pokračovala v rozhovoru se zbytkem skupiny a s TH. Kromě Gustava, kterej se přesunul nad moje rameno.
„Hele, to je o tobě!“ pošeptal mi. Postřeh, Gustave!!!
„Jo, to mě teda zajímá, co tam píšou!“ Nalistovala jsem příslušnou stránku a …
Slavná česká skupina Sturm řeší problém. Zatím je to nepotvrzené, ale tím problémem je to, že frontmanka Jess Stringiniová nejspíš trpí sebepoškozováním. (To znamená, že svoje problémy řeší tím, že se třeba řízne! Pozn. red.) Jak to víme? Může za to neúmyslné podřeknutí bubeníka Šimona. Jess okamžitě potom, co to Šimon řekl, vybuchla: ´Šimone, ty vole!!!´ Bubeník okamžitě zčervenal a zašeptal: ´A do prdele…´ Co by ale mohlo být problémem krásné frontmanky?
„Krásné?“ divila jsem se.
„A ty nejsi krásná?“ usmál se Gustav. Kristova noho!!!
„Ne, to fakt nejsem…“
„Ale jsi! A moc. Můžu tě dneska někam pozvat?“
Co to do něj proboha vjelo? Vždycky jsem si myslela, že je takovej tichej a první bych ho na rande musela pozvat já! No tak to mě poser!
„No jasně! Potom se domluvíme, ju?“
„Jo, budu se těšit!“ pohladil mě po vlasech. Doufam, že to nikdo neviděl, koneckonců je to přímej přenos!
„Jess, můžeš na chvilku?“ ozvala se moderátorka.
„No jasně!“ Usmála jsem se na Gustava a vrátila se k ostatním.
´Mohla by ses nám k tomu nějak vyjádřit?´
Já: „Jako k čemu?“
´K sebepoškozování!´ objasnila mi.
Jack: „Ale ona se nesebepoškozuje!!!“
´Sorry, Jacku, ale teď by měla spíš vyjádřit Jess. Třeba se nám chce už konečně svěřit…´
NASER SI, KRÁVO!!!!
Bill: „Uvědomte si, že tohle je přímej přenos a rozebíraj se tu dost osobní věci!“
Tom: „No to je pravda! Třeba o tom Jess vůbec nechce mluvit!!!“
Já: „Díky, kluci! Jo a kdyby mi něco bylo, rozhodně by se to nedozvěděli lidi, o kterých si nemyslim zrovna nejlepší věci! Tím myslim novináře!!!“
´Ale ti by se to taky určitě dozvěděli!´
Joe: „No jasně, ale o něco pozdějc, kdyby už to nebylo tak horký!!!“
Jack: „Joe má pravdu! A navíc Jess není ten typ, kterej by se hnedka se všim svěřoval. Z ní se všechno většinou tahá dost špatně! Už jsme to párkrát zažili..“
Bill: „Fakt? Povídejte!“
Já: „Jacku, zkus!!!“
Jack: „Neboj, to bych ti neudělal!“
Já: „Vlastně ani nemáš, co bys vyprávěl!“
Šimon: „Ono by se už něco našlo…“
Já: „Ty vole, naser si!“
Šimon: „Csss… Tak už to konečně vyklop, stejně už to všichni ví!“
Teď mě teda nasral!!!
Já: „Tak fajn! Chcete něco vědět? Já se sebepoškozuju! Jo, nečumte na mě tak debilně! Prostě se normálně řežu! A víte proč?! Protože muj brácha vůbec netuší, že existuju!!! Nikdo z vás neví, jak se cítim a tak mi nikdo nedokáže pomoct, víš, Šimone?!“ Tak a teď už to ví celej svět. A JE MI TO JEDNO!!!
„Ale já vim, jak ti je… Mně je totiž úplně stejně!“ A to řekl jako kdo?!? Otočila jsem se po tom hlase a … Stál tam ON! Tak teď nevim, jestli mam halucinace, nebo jestli to je doopravdy.
„Richie?!“ zašeptala jsem opatrně. Měla jsem takovej divnej pocit, že kdybych to řekla nahlas, okamžitě by zmizel…
„Jo, Jess, jsem to já. Celou dobu jsem tě hledal, ale nikde jsem tě nemohl najít. Teď se to změní. Všechno ti vysvětlim. Máme na to spoustu času!“
„Panebože, Richarde…“
Došel ke mně a objal mě.
„Všude jsem tě hledal! Neboj, spolu to sebepoškozování zvládneme, věř mi. Četla jsi to, že to dělam taky?“
„Jo, četla… Chyběl jsi mi!“ To už jsme brečeli oba.
„Ty mně ještě víc… Ale neboj, už si tě nenecham vzít. Můžeme odejít?“ zeptal se moderátorky.
„Mno, myslela jsem, že zůstanete až do konce show, ale to nevadí. Hodně štěstí, naschle!“
„Díky a ahoj!“ usmála jsem se na ní. Úsměv mi oplatila.
„Jess?“ podíval se na mě Gustav.
„Jo! V půl osmý ve World Sweets, může bejt?“ navrhla jsem místo našeho ´rande´.
„Jasně, budu tam. Už se těšim!“
„Já taky! Jo, Šimone, potom ti zavolám, jo?“
„Hmmm, fajn.“ Nebyl z toho zrovna odvařenej. Ale já byla šťastná. To pro mě bylo nejdůležitější. Takhle skvělej pocit jsem už dlouho neměla. Cítila jsem, že zvládnu všechno. I sebepoškozování! S Richiem určitě.
Ještě ten večer jsem šla ven s Gustavem. Skvěle jsme se bavili. Začali jsme spolu chodit. Jednou svolal všechny členy US5, TH a Sturm a chtěl, abych jim všem vyprávěla proč jsem začala se sebepoškozováním. Všechno jsem jim řekla. Jak jsem trpěla tim, že o mně Richie neví a jak jsem nemohla snášet hádky se Šimonem. Gustav celou dobu seděl vedle mě a držel mě za ruku. Richie seděl z druhý strany a celou dobu se na mě nepřítomně usmíval. Zajímalo by mě, na co myslel. Nikdy mi to neřekl.
Za půl roku jsem byla NEZÁVISLÁ!!! Richie už byl taky v pohodě. Věřila jsem, že mě Gustav miluje a bere takovou, jaká jsem. Ale pak přišel šok.
Po jednom koncertě za mnou přišel Bill do backstage. (Jeli jsem společný turné. TH+US5+Sturm) Tvářil se, jako by právě snědl citron!
„Stalo se něco, Bille?“ Za těch šest měsíců se ze mě, Billa a Toma stali nejlepší kámoši. Georg se se mnou taky normálně bavil, ale nebyl to tak pevnej vztah, jako s Gustavem, s Richiem, nebo s dvojčatama. Ale mohla jsem za nim taky kdykoli přijít a vyzpovídat se. On mě chápal.
„Gustav není tak svatej, jak si myslíš!!!“ vybalil na mě.
„Nějak tě nechápu…“ posadila jsem se na židli. „Proč to říkáš?“ zeptala jsem se.
„On tě nemiluje…“ zašeptal.
„Jak prosim?“ zašeptala jsem pro změnu já, když jsem se probrala ze šoku.
„NE-MI-LU-JE-TĚ!“ slabikoval mi, jako kdybych byla ňákej neandrtálec.
„Jak tohle můžeš říct?“
„Sem si to nevymyslel… A chceš ještě něco vědět?“
„Radši ne…“
...
Já: „JO! A co sis myslel ty o nás?“
Bill: „Já a vlastně celej náš band máme STURM moc rádi. Hele, fakt se tvůj názor mění?!“
Já: „Jo, mění! Chceš to slyšet ještě jednou, nebo proč se furt tak blbě ptáš?“
Bill: „Promiň, nechtěl jsem tě naštvat…“
Tom: „Myslim, že se ti to povedlo!“
´Jess, na veřejnost pronikla zpráva o tom, že se sebepoškozuješ! Je to pravda?´
Podívala jsem se na Šimona a ten mi překvapenej pohled oplatil.
Já: „Kdo vám to proboha řekl?“
´Bylo to v jednom časopise…´
Moderátorka přede mě hodila BRAVO!
Frontmanka skupiny STURM trpí sebepoškozováním! Drb- nebo pravda? Víme víc!
Začala jsem číst. Moderátorka mezitím pokračovala v rozhovoru se zbytkem skupiny a s TH. Kromě Gustava, kterej se přesunul nad moje rameno.
„Hele, to je o tobě!“ pošeptal mi. Postřeh, Gustave!!!
„Jo, to mě teda zajímá, co tam píšou!“ Nalistovala jsem příslušnou stránku a …
Slavná česká skupina Sturm řeší problém. Zatím je to nepotvrzené, ale tím problémem je to, že frontmanka Jess Stringiniová nejspíš trpí sebepoškozováním. (To znamená, že svoje problémy řeší tím, že se třeba řízne! Pozn. red.) Jak to víme? Může za to neúmyslné podřeknutí bubeníka Šimona. Jess okamžitě potom, co to Šimon řekl, vybuchla: ´Šimone, ty vole!!!´ Bubeník okamžitě zčervenal a zašeptal: ´A do prdele…´ Co by ale mohlo být problémem krásné frontmanky?
„Krásné?“ divila jsem se.
„A ty nejsi krásná?“ usmál se Gustav. Kristova noho!!!
„Ne, to fakt nejsem…“
„Ale jsi! A moc. Můžu tě dneska někam pozvat?“
Co to do něj proboha vjelo? Vždycky jsem si myslela, že je takovej tichej a první bych ho na rande musela pozvat já! No tak to mě poser!
„No jasně! Potom se domluvíme, ju?“
„Jo, budu se těšit!“ pohladil mě po vlasech. Doufam, že to nikdo neviděl, koneckonců je to přímej přenos!
„Jess, můžeš na chvilku?“ ozvala se moderátorka.
„No jasně!“ Usmála jsem se na Gustava a vrátila se k ostatním.
´Mohla by ses nám k tomu nějak vyjádřit?´
Já: „Jako k čemu?“
´K sebepoškozování!´ objasnila mi.
Jack: „Ale ona se nesebepoškozuje!!!“
´Sorry, Jacku, ale teď by měla spíš vyjádřit Jess. Třeba se nám chce už konečně svěřit…´
NASER SI, KRÁVO!!!!
Bill: „Uvědomte si, že tohle je přímej přenos a rozebíraj se tu dost osobní věci!“
Tom: „No to je pravda! Třeba o tom Jess vůbec nechce mluvit!!!“
Já: „Díky, kluci! Jo a kdyby mi něco bylo, rozhodně by se to nedozvěděli lidi, o kterých si nemyslim zrovna nejlepší věci! Tím myslim novináře!!!“
´Ale ti by se to taky určitě dozvěděli!´
Joe: „No jasně, ale o něco pozdějc, kdyby už to nebylo tak horký!!!“
Jack: „Joe má pravdu! A navíc Jess není ten typ, kterej by se hnedka se všim svěřoval. Z ní se všechno většinou tahá dost špatně! Už jsme to párkrát zažili..“
Bill: „Fakt? Povídejte!“
Já: „Jacku, zkus!!!“
Jack: „Neboj, to bych ti neudělal!“
Já: „Vlastně ani nemáš, co bys vyprávěl!“
Šimon: „Ono by se už něco našlo…“
Já: „Ty vole, naser si!“
Šimon: „Csss… Tak už to konečně vyklop, stejně už to všichni ví!“
Teď mě teda nasral!!!
Já: „Tak fajn! Chcete něco vědět? Já se sebepoškozuju! Jo, nečumte na mě tak debilně! Prostě se normálně řežu! A víte proč?! Protože muj brácha vůbec netuší, že existuju!!! Nikdo z vás neví, jak se cítim a tak mi nikdo nedokáže pomoct, víš, Šimone?!“ Tak a teď už to ví celej svět. A JE MI TO JEDNO!!!
„Ale já vim, jak ti je… Mně je totiž úplně stejně!“ A to řekl jako kdo?!? Otočila jsem se po tom hlase a … Stál tam ON! Tak teď nevim, jestli mam halucinace, nebo jestli to je doopravdy.
„Richie?!“ zašeptala jsem opatrně. Měla jsem takovej divnej pocit, že kdybych to řekla nahlas, okamžitě by zmizel…
„Jo, Jess, jsem to já. Celou dobu jsem tě hledal, ale nikde jsem tě nemohl najít. Teď se to změní. Všechno ti vysvětlim. Máme na to spoustu času!“
„Panebože, Richarde…“
Došel ke mně a objal mě.
„Všude jsem tě hledal! Neboj, spolu to sebepoškozování zvládneme, věř mi. Četla jsi to, že to dělam taky?“
„Jo, četla… Chyběl jsi mi!“ To už jsme brečeli oba.
„Ty mně ještě víc… Ale neboj, už si tě nenecham vzít. Můžeme odejít?“ zeptal se moderátorky.
„Mno, myslela jsem, že zůstanete až do konce show, ale to nevadí. Hodně štěstí, naschle!“
„Díky a ahoj!“ usmála jsem se na ní. Úsměv mi oplatila.
„Jess?“ podíval se na mě Gustav.
„Jo! V půl osmý ve World Sweets, může bejt?“ navrhla jsem místo našeho ´rande´.
„Jasně, budu tam. Už se těšim!“
„Já taky! Jo, Šimone, potom ti zavolám, jo?“
„Hmmm, fajn.“ Nebyl z toho zrovna odvařenej. Ale já byla šťastná. To pro mě bylo nejdůležitější. Takhle skvělej pocit jsem už dlouho neměla. Cítila jsem, že zvládnu všechno. I sebepoškozování! S Richiem určitě.
Ještě ten večer jsem šla ven s Gustavem. Skvěle jsme se bavili. Začali jsme spolu chodit. Jednou svolal všechny členy US5, TH a Sturm a chtěl, abych jim všem vyprávěla proč jsem začala se sebepoškozováním. Všechno jsem jim řekla. Jak jsem trpěla tim, že o mně Richie neví a jak jsem nemohla snášet hádky se Šimonem. Gustav celou dobu seděl vedle mě a držel mě za ruku. Richie seděl z druhý strany a celou dobu se na mě nepřítomně usmíval. Zajímalo by mě, na co myslel. Nikdy mi to neřekl.
Za půl roku jsem byla NEZÁVISLÁ!!! Richie už byl taky v pohodě. Věřila jsem, že mě Gustav miluje a bere takovou, jaká jsem. Ale pak přišel šok.
Po jednom koncertě za mnou přišel Bill do backstage. (Jeli jsem společný turné. TH+US5+Sturm) Tvářil se, jako by právě snědl citron!
„Stalo se něco, Bille?“ Za těch šest měsíců se ze mě, Billa a Toma stali nejlepší kámoši. Georg se se mnou taky normálně bavil, ale nebyl to tak pevnej vztah, jako s Gustavem, s Richiem, nebo s dvojčatama. Ale mohla jsem za nim taky kdykoli přijít a vyzpovídat se. On mě chápal.
„Gustav není tak svatej, jak si myslíš!!!“ vybalil na mě.
„Nějak tě nechápu…“ posadila jsem se na židli. „Proč to říkáš?“ zeptala jsem se.
„On tě nemiluje…“ zašeptal.
„Jak prosim?“ zašeptala jsem pro změnu já, když jsem se probrala ze šoku.
„NE-MI-LU-JE-TĚ!“ slabikoval mi, jako kdybych byla ňákej neandrtálec.
„Jak tohle můžeš říct?“
„Sem si to nevymyslel… A chceš ještě něco vědět?“
„Radši ne…“
...
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
