Smej sa este dnes lebo zajtra môže byť aj horšie a pozajtra u

Cože?! Tokio Hotel už ZASE na prvním místě v T- music? To snad ani není možný! A jako za co? Kvůli tomu, že Bill a tom jsou prej krásní? Mně se teda moc nezdá… Už po dvanáctý na prvním místě!!! Pochybuji, že kdyby nevypadali tak, jak vypadaj, byli by tam, kde jsou dneska…
Tohle na mě bylo už moc a tak jsem zamířila do koupelny, vzala žiletku a řízla se. Ale jenom jednou mi to nestačilo… Musela jsem to zopakovat ještě dvakrát, aby mi bylo trochu líp…
Kdyby se někdo dozvěděl o tom, že trpim sebepoškozováním, byl by z toho pěknej průser! Už to vidim: ČESKÁ ZPĚVAČKA JESS STRINGINIOVÁ JE NEMOCNÁ!!
Sice jsem Američanka, ale přijala jsem český občanství, když mi bylo devět. Znáte toho sladkýho blonďáčka z US 5? Jmenuje se Richie Stringini! Tak to je muj brácha- DVOJČE! Oddělili nás od sebe, když nám bylo pět. Jeho dali moje rodiče k adopci a se mnou se přestěhovali do Čech. Nikdy jsem se nedozvěděla důvod… Myslim, že si na mě Richard (Richie) nepamatuje. A je mi to dost líto… Jenže s tim nemůžu nic dělat. Naši mi zakázali se s nim jakkoli spojit. Ale myslim, že se jednou taky setkáme. A potom naši rodiče něco zažijou!!!
Ještě se říznu po čtvrtý a odejdu do svýho pokoje. Už dva roky se snažíme dosáhnout prvního místa v nějakej hitparádě, ale se nám to nepovedlo. Se singlem What can I do? jsem byli zatím druzí. Za Anetou Langerovou. A teď Tokio Hotel!!! Co jsem komu panebože udělala?
Vezmu si kytaru a začnu si sama pro sebe hrát. Za půl hodiny složim novou písničku Why? Doufám, že se bude klukům z kapely líbit… Ta písnička je rychlá a řekla bych, že i celkem nadupaná…
Ach jo, Richie, kdybys věděl, jak moc bych tě chtěla zase vidět…
V tom mi zazvonil telefon. Volal mi náš bubeník Šimon.
„Čauky, jak je?“ zeptal se mě.
„Mno, celkem dobře, co ty?“ oplatila jsem mu otázku.
„Jo taky fajn. Hele, teď volal náš producent a oznámil mi, že jsme pozvaný do VIVY!!! Za dva tejdny!!! Co na to řikáš?“ Z jeho hlasu bylo slyšet, že má fakt radost… Já jsem ji s nim moc nesdílela.
„Hmmm, pěkný…“ snažila jsem se předstírat radost, ale moc mi to nešlo… Budu si muset koupit nový potítko, aby nebyla vidět moje nejnovější jizva…
„Ty nemáš radost?“ vykřikl do telefonu.
„Ale jasně, že mám! Jenom jsem o něčem přemejšlela, víš?“
„Aha. Takže máš radost?“ chtěl se ujistit.
„Kdo by neměl, kdyby ho pozvali do VIVY, že jo?!“
„No jasně… Přijdeš dneska zkoušet?“
„Co myslíš?“ Jako bych na nějakej zkoušce chyběla…
„Myslim, že jo!!!“ tipnul si.
„No tak proč se ptáš?!“
„Chtěl jsem se ujistit…“ No jo, jsme nejlepší kámoši. Ale ani on neví o mé nemoci. O tý neví nikdo a nikdo se to taky nesmí dozvědět! To by byl totiž konec…
„Fajn. Tak teď už to víš! Takže se uvidíme v pět?“
„No jasně, hele, je ti něco?“
„Né, proč???“ Nemůžu za to, že se mi zrovna odlepila náplast, začala mi téct krev a já musela okamžitě znovu do koupelny. A přitom jsem brečela bolestí!
„Já jenom, že máš takovej uplakanej hlas…“ všiml si.
„Mno, to se ti jenom zdá!!!“ uklidnila jsem ho.
„Aha, tak v pět! A Jess?“
„Jo?“
„Kdyby něco, tak jsem tady vždycky pro tebe!!!“ Co to jako mělo znamenat?
„Já vim, Šimone! Mám tě ráda!“
„Já tebe taky… Tak pa!“ rozloučil se.
„Ahoj…“ típla jsem hovor.
Ach jo, do VIVY! To o mně ale nejspíš uslyší Richie! Jak to vysvětlim? A co když tam budou i TH? To bych se teda musela dost držet, abych Billovi nevyškrábala oči!!! Ale ten Gustav by stál za hřích! Je to kus!
Rodičům to radši řikat nebudu! A doufám, že se o tom nedozví. Satelit sice mají, ale že by ho používali, to se říct nedá. Hlavně, že je NOVA!!! Ale mohli by se to dozvědět od nějakých jejich známých… Mno, o tom budu přemejšlet až pozděj.
Richie, kdybys věděl, jak moc se mi stýská. Už má zase slzy v očích. Mů brácha a já ho nesmim vidět. To je tak nespravedlivý! On je tak sladkej a má nádhernej hlas. Trápim se kvůli němu už dva roky. Kvůli němu jsem se taky začala řezat. Ze začátku jenom tak malinko, povrchově. Ale potom už mi to nestačilo a teď se řežu do krve. Šla bych k doktorovi, ale na to nemám odvahu.
Myslim, že Šimon už něco tuší. Podle něj se už nesměji tolik jako dřív. Skoro nikdo neví o mé minulosti. Ani Šimonovi jsem neřekla, že jsem původem Američanka. Příjmení STRINGINIOVÁ jsem mu zdůvodnila náhodnou shodou. Uvěřil mi to!!! A dodal, že bych měla celkem štěstí, kdyby byl Richie můj příbuznej. Na to jsem jenom kejvla hlavou a šla se říznout. Takhle řešim problémy. Není to zrovna nejlepší způsob, to vim, ale tohle jediný mi pomáhá… Prostě se říznu a nějakou dobu je to v pohodě.
Ještě že bydlim ve vlastním bytě. Mít u sebe rodiče celej den, asi bych se zbláznila. Nebo oni ze mě.
Přemýšlela jsem o svým životě- neživotě asi hodinu a potom jsem si uvědomila, že se blíží pátá hodina a začala jsem se vypravovat na zkoušku. Dvě potítka na každou ruku, dlouhý kalhoty a mohla jsem vyrazit…
„Čauky kluci!“ přivítala jsem svojí bandu. Jmenujeme se Sturm.
„Ahoj,“ pozdravili mě.
„Hele, Jess, mohl bych s tebou na chvilku mluvit o samotě?“ zeptal se mě Šimon.
„No jasně. Kluci, počkáte chvíli?“ podívala jsem se na ostatní.
„Jo, v poho.“ ujistil mě Teo.
„Tak povídej,“ vybídla jsem svýho nejlepšího kámoše, když jsem se usadila na stole. Šimon byl tak vysokej, že i když jsem seděla na tom stole, pořád jsem mu sahala ke krku. Hmmm, dva metry dělaj svý =o)
„Víš, docela by mě zajímalo, proč nosíš ty potítka. Vždyť ti to sluší i bez nich!“
PROSIM?!
„Jo? A kdy tys mě viděl naposledy bez potítek?“
„Mno právě že asi před dvěma roky. Hele, že ty přede mnou něco tajíš!“ vybalil na mě.
„ŠIMONE!!! Co asi tak myslíš, že bych před tebou mohla tajit?“ hájila jsem se.
„Třeba nějaký zdravotní problémy?“ odpověděl mi otázkou.
„No tak to určitě ne! Jak si na to přišel?“
„Už jednou jsem ti řikal, že si se strašně změnila.“
„No tak mi pověz, zlato, jak jsem se strašně změnila!!!“
„Hm. Tak třeba dřív si se smála i úplný kravině, která nikomu nepřišla ani trochu vtipná! A teď? V pondělí si se ani nezasmála tomu vtipu, ze kterýho byli všichni úplně hotoví! Prostě si jenom tak seděla a nevěděla si, že vůbec existuješ!!“
„Ty si řikal nějakej vtip?“ podívala jsem se na něj nevěřícně. Že by mi něco uniklo?
„No právě! Vždyť ty mě vůbec neposloucháš!“
„Ale to neni pravda!“ znovu jsem se pokusila o obhajobu. Kdyby tu byl Richie, tak by mi určitě pomohl. Nebo Gustav…
„To teda je! Kdybys mě totiž poslouchala, tak bys věděla, že dneska máme zkoušku od půl sedmý! A ty jseš tady už v pět!“
„A to vadí?“
„Ne, to nevadí. Ale vadí mi, že si se tak moc změnila! Kde si nechala ten svůj smysl pro humor? Kam zmizelo to, jak si vždycky Jackovi vynadala, když si zapálil ve zkušebně? Hele, za pár tejdnů vydáváme nový cédéčko a jestli se budeš chovat takhle, tak nevim, jak to dopadne! Co se to s tebou proboha stalo?“ v očích se mu zaleskly slzy.
„Ale Šimone,“ seskočila jsem ze stolu a objala ho.
„Jess…“ zašeptal. „Když já mám o tebe strach. Aby si se nám třeba nesesypala v tej VIVĚ! Né, to byla sranda ale u tebe je možný všechno. Hele, tady mám pro tebe nový BRAVO! Na straně 22 je rozhovor s Tokio Hotel. Né, počkej, já vim, že je nemáš ráda, ale myslim, že TOHLE se ti bude líbit. Přečti si to, až budeš doma v klidu a potom mi zavolej a řekneš mi, co si o tom myslíš! Ale přečti si to, až budeš sedět, páč ti to každopádně vyrazí dech!“
„Fajn. A píšou tam taky něco o nás?“ vzala jsem si od něj BRAVO.
„Jo. Ten rozhovor, co jsme tam dávali asi před měsícem. To téma co si myslíme o TH a US 5 a kdo nám připadá lepšejší. Pamatuješ?“
„No jasně! Tam jsem přece řekla, že Richie není muj příbuznej a oni mi to všichni sežrali!!!“
A do prdele! Tak teď se z toho už asi nevyvlíknu…